V oblasti digitálního videa se považuji za mírně pokročilého. Trávím dost času tím, že studuji různé informační zdroje od internetových portálů, blogů až po klasické knihy (staré i nové) a kurzy tvorby digitálního videa.

Podkladů a informací je hodně. Něco je jednoduché, něco složitější a něco opravdu pro profíky, kteří se tvorbou videa zabývají na fulltime. Já se rozhodl z toho všeho vybrat takové informace, které mohu já (začínající tvůrce pěkných digitálních videí z cest, dovolených atd.) začít okamžitě zkoušet a uvádět do praxe. Pokud jste tedy v podobné situaci, bude se pravděpodobně i vám tento informační výběr hodit.

Některé tipy a rady, o kterých píšu, jsou sice už z mojí hlavy, ale většinu z nich jsem někde nastudoval a případně upravil, aby vyhovovaly mým potřebám a možnostem. V tomto článku mi jde ale o to, že všechny ty poučky jsou sice často logické, užitečné atd., ale dokud jsem si je nevyzkoušel na vlastní kůži, tak to byly furt jen ty hezké poučky, ale bez reálného významu.

Je to podobné tomu, jako když vám někdo řekne, že oheň pálí. To je sice hezký, že oheň prý pálí, ale dokud tam nestrčíte vlastní haxnu, tak vlastně furt nevíte, co to “pálí” znamená. Stejně je to s poučkama, jak točit video. Pokud se někde dočtu (potažmo napíšu a vy si to přečtete) nějaké doporučení, např. že se mají jen minimálně používat dynamické záběry a snažit se točit vše staticky, tak to bude stále jen “obyčejná” rada, dokud si nenatočíte krátké video složené primárně z dynamických záběrů a nezjístíte, že i když jste dělali všechno možné, tak to vypadá hnusně nebo v nejlepším případě nic moc (nehledě na to, že natočit hezký dynamický záběr je, dle mého názoru, tak desetkrát těžší než natočit hezkou statiku).

Na základě této zkušenosti jsem se rozhodl uskutečnit skupinu “pokusů”, při kterých si ty načtené dobré rady cíleně vyzkouším, abych skutečně věděl o čem to je. Kromě toho, že si tím lépe uvědomuji význam a dopady jednotlivých pouček, tak mi to i vyhovuje z toho důvodu, že díky těmto pokusům dělám sám docela hezké pokroky. Jednoduše se mi to celé lépe učí a hlavně mě to baví.

Proto jsem se i rozhodl své experimenty popsat tak, aby byly patrné i praktické dopady jednotlivých doporučení a abyste si mohli jednotlivé pokusy zopakovat, zažít si to a vytvořit vlastní názor na danou oblast. Mně samozřejmě vždy chvíli trvalo, než jsem daný pokus vymyslel tak, aby trval rozumnou dobu, byl jednoduchý, ale byl zase dostatečně přínosný. Vy už nic vymýšlet nemusíte, protože vám to připravím tak, že si to jen přečtete, vezmete kameru nebo foťák a můžete to jít zkusit.

Téma experimentu

Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli je opravdu o tolik lepší používat především statické záběry a ty dynamické jen velmi omezeně nebo vůbec. Chtěl jsem také zjistit, proč tomu tak je. Co jsem se na toto téma dočetl, by se dalo shrnout asi takto:

“Snažte se točit statické záběry a nehýbat stále kamerou ze strany na stranu nebo pomocí zoomu stále najíždět a odjíždět. Pokud chcete natočit dynamický záběr, tak se zkuste vždy zamyslet, jestli by to šlo natočit i staticky. Pokud to možné je, natočte raději statické záběry.

Pokud ve videu používáte hodně dynamických záběrů (více než 2 dyn. záběry na 5 minut videa), může to ve výsledku působit nervózně a rušivě. Velmi špatně to vypadá především tehdy, pokud se v jednom záběru objeví více pohybů najednou (např. přiblížení a následně oddálení nebo otočení vlevo a hned zase vpravo atd.)”

Tento pokus jsem provedl během fotografického výletu do Jeseníků. Jel jsem s několika kamarády na Červenohorské sedlo, kde jsme strávili dva dny. Jelo nás celkem pět z toho 3 fotografové, které jsem natáčel při práci. Šlo primárně o focení východu a západu slunce.

Tuto akci jsem si vybral z několika důvodů. Jedná se o přírodu konkrétně o hory, kde má dle mého názoru trochu smysl vytvářet dynamické záběry. Jde především o panoramata, kdy se s kamerou otočíte, abyste zachytili větší prostor (např. celý výhled) do jednoho záběru. Mohl jsem ale natáčet i lidi, kteří jsou na jednu stranu nevyzpytatelní (prostě se hýbou, jak se jim zachce), ale na stranu druhou záběry oživují. Díky tomu, že šlo o fotografování východu a západu slunce, jsem mohl případné nepovedené záběry opakovat, protože se zůstávalo cca hodinu na jednom místě (to by třeba u cyklistického výletu nebylo možné). Navíc se fotilo ranní a večerní slunce, které je měkčí a dopadá pod ostřejším úhlem, takže záběry jsou pak plastičtější a vypadá to prostě dobře :-)

Realizace

Teď už k samotné realizaci a k tomu, co mi to dalo, a co to případně může dát vám, pokud si experiment také vyzkoušíte. Co se vybavení týče, tak jsem měl jen kameru (Sony HDR CX11e), která dle mého názoru není špatná, ale rozhodně to není profesionální nástroj. Měl jsem také plastovo-kovový stativ asi za 150 Kč (ještě se necítím dát za stativ několik tisíc korun).

Zbrklost

Úplně nejdřív chci napsat něco ke zbrklosti. Ona asi postupem času a zkušenostmi opadne (doufám), ale já jsem se s ní první ráno docela potýkal (pak už to bylo lepší). Točit fotografy při východu slunce, protože zůstanou hodinu na přibližně stejném místě, byl fajn nápad, ale mělo to i své nevýhody. Jak slunce postupuje, tak se krajina (především barevnost) rychle mění. Jak jsem chtěl všechny ty krásy zachytit a věděl jsem že to bude za pár desítek minut všechno pryč, tak jsem tam pobíhal jak zloděj v prázdném skladě a na polovinu těch filmařských doporučení docela zapomněl. Sem tam se mi podařilo se na chvíli uklidnit a natočit několik hezkých záběrů, ale většinu těch z prvního rána jsem pak musel zahodit.

To byla docela studená sprcha. Šel jsem tam s tím, že mám nastudováno a že jsem si připravil, co a jak chci natočit, a že to jako půjde. No ale to je přesně ono. V několika zdrojích jsem se dočetl: “Nespěchejte, v klidu si prohlédněte okolí, vymyslete, co chcete natočit, postavte záběr a natočte ho”. A realita: běžím pod strom, kamera nakřivo, REC, STOP, skáču na kámen vedle, v pádu REC, držkou v trávě STOP, omylem REC, vyndávám si klacek zabodnutý do nohy, zjišťuji že točím “jéžiši” STOP, … atd. Možná to nebylo zas až tak dramatické, ale použitelné záběry jsem natočil, až když mi došlo, že jsem promrhal tu nejkrásnější část rána kvůli zbrklosti. Ale to je právě ten rozdíl mezi tím si něco přečíst a tím, že to zažijete. Po tomhle zážitku jsem měl se zbrklostí již mnohem menší komplikace.

Z téhle zkušenosti vím, že je mnohem lepší strávit klidně několik minut vybíráním místa a přípravou záběru. Ono vám možná něco opravdu uteče, lidi popojdou jinam, přestane foukat vítr, který rozhýbával stromy nebo něco, ale pravděpodobně natočíte něco použitelného. Bez přípravy a rozmyšlení natočíte možná za stejnou dobu několik záběrů a budete tam mít ty lidi a stromy ve větru, ale horizont a stromy budou třeba nakřivo, bude tam váš stín nebo frňák kolegy a nakonec o několik dní později po hodině přemítání nad počítačem všechny ty záběry zahodíte.

Jestli si mám vybrat jeden krásný záběr, nebo devět k zahození a jeden takový nic moc, tak beru ten jeden krásný. Mám nutkání doporučit vám “Nebuďte zbrklí”, to se ale píše všude a nefunguje to. Můj návrh, buďte jednou zbrklí, vyzkoušejte si to. Podělejte pár záběrů a rozčilujte se a brečte nad kompem až budete ty pokažené záběry (které mohly být tak suprové) mazat. Víte proč, protože na ten vztek a zklamání si příště na rozdíl od poučky určitě vzpomenete. A až natočíte první “nezbrklé” hezké záběry a budete se nad nimi doma radovat, tak se vám to zaryje do paměti takovým způsobem, že už tu poučku potřebovat určitě nebudete.

Kompozice

Rozdíl mezi statikou a dynamikou z hlediska kompozice je (pro mě) enormní. Především, co se náročnosti týče. U statiky si prostě vyberete nějaký obraz najdete si místo, zkomponujete a natočíte. Vše děláte jednou. Naproti tomu u dynamiky to děláte několikrát. Musíte mít dobrou kompozici na začátku, v průběhu pohybu kamerou i na konci. Najít si vhodné místo je také těžší, protože možná je to ok v jednom směru, ale po otočení budete mít v cestě strom nebo nějakou jinou překážku. Navíc to celé musí dávat smysl (ten pohyb kamerou). Třeba se mi stalo, že jsem měl slušné místo, dobrou kompozici na začátku, konci i průběhu, ale v při otáčení  byl v záběru akorát les, který neměl žádnou vypovídací schopnost. Vlastně byl celý záběr díky tomu nudnější, protože uprostřed bylo několik vteřin něčeho bezvýznamného.

Také trefit cílovou kompozici není žádná sranda. Ono je totiž nutné zastavit pohyb kamerou přesně v té kompozici, kterou jste si vymysleli. Pokud to třeba přejedete a pak se vracíte zpátky, tak to pa vypadá dost šíleně. Někdy je to samozřejmě lehčí jindy těžší, ale obecně mi to přijde, že zrovna tohle chce trochu cviku.

Točit dynamicky čistě přírodu ještě není tak obtížné, ale zkuste si do takového záběru zahrnout právě lidi. Prostě se hýbou. Pokud je točíte v první části a teprve pak kamerou někam odjedete, tak to jakž takž jde. Když se vám blbě hnou, tak to celé utnete a zkusíte hned znovu, nebo chvilku počkáte a protáhnete tu úvodní část a nepotřebný začátek pak můžete odstřihnout. Když to ale budete chtít udělat obráceně (začít např. nějakým výhledem a na lidi se otočit až pak), tak mi to přijde o dost těžší. Natočíte výhled, otáčíte, do záběru dostáváte postavy, které se ale mezi tím začaly cpát klobásama, mají mastné pusy, boule za ušima, jsou pokydaní lučinou a vypadá to fakt divně. Nebo vám někam poodejdou a už je celá cílová kompozice také v loji.

Celkově vzato je můj názor takový, že zkomponovat statický záběr je tisíckrát jednodušší než ten dynamický.

Stabilizace obrazu, stativ atd.

Já už jsem před nějakou dobou došel k názoru, že stativ je dobrá věc, ale má i své nevýhody. Mám takový jednoduchý za 150 Kč, je ale nízký a s nevhodnou hlavou. Na druhou stranu je zase lehký a když s ním někde na feratách třísknu omylem o skálu, tak mě to zase tak nebolí.

Tenhle stativ mi docela dobře slouží pro pořízení statických záběrů. Jsou s ním občas trochu komplikace se seštelováním někde ve svahu, ale jakž takž to jde a i když už jeho nedostatky pociťuji čím dál tím intenzivněji, tak pro moji potřebu zatím stačí a jsem s ním schopen natočit hezké statické záběry, které jsou stabilní.

Horší, a to podstatně, je to s dynamikou. V podstatě jsem s tímto stativem neměl šanci. Potřebujete totiž dosáhnout plynulého pohybu a to vám umožní pouze kvalitnější a tedy dražší stativy, které jsem ale zatím nezkoušel a nemůžu tedy poreferovat.

Podařilo se mi to trochu oblbnout tak, že jsem si z něj udělal monopod. Prostě jsem vysunul jen jednu nohu místo tří a otáčel celým stativem (nejen jeho hlavou s kamerou). To docela šlo, ale zase se mi občas stávalo, že mi při otáčení celý stativ poposkočil nebo někam sklouznul. Ale něco použitelného jsem tak dokázal natočit.

Závěr je, že na statické záběry vám bude stačit jednodušší a výrazně levnější stativ. Bude vás asi trochu zlobit při štelování, ale dokážete natočit moc hezké stabilní záběry. Na dynamiku budete potřebovat mnohem dražší vybavení a nebo se vám to bude klepat.

Trochu specifický je nájezd nebo odjezd (druh dynamického záběru, při kterém používáte zoom). Tady stačí i levný stativ, ale zase to chce alespoň dálkové ovládání ke kameře. Pokud si totiž nastavíte záběr a během natáčení začnete např. oddalovat, tak tím, jak se dotknete kamery, to celé rozklepete. Dálkové ovládání (mám pocit, že se dodávají k většině kamer) to ale elegantně a zadarmo vyřeší.

Zkoušel jsem natáčet statiku i dynamiku z ruky (pro případ, že nemáte žádný stativ) a výsledek je víceméně podobný. Když točíte statiku, tak se můžete dobře postavit, někde opřít nebo si nějak jinak pomoci, aby se vám to tolik neklepalo. Podobně si můžete pomoci i při točení nájezdu nebo odjezdu. Pokud se ale chcete s kamerou otočit, tak je to jen na vás. Musíte si stoupnout tak, abyste to celé ukroutili v pase a přišlo mi mnohem náročnější to udržet.

Technika natáčení

Jedna z klasických pouček je nekombinovat více druhů dynamiky do jednoho záběru. Např. otočení s přiblížením nebo otočení na jednu stranu a hned zase zpátky. K tomu nemám asi co dodat. Vypadá to fakt blbě. Vyzkoušejte si to a klidně to přežeňte. Čím více pohybů do jednoho záběru dáte, tím to bude vypadat hůře. Jediné, co se dá spojit, je nájezd nebo odjez s otočením, oboje ale musí probíhat zároveň. V jeden moment musíte začít otáčet a oddalovat zároveň a v jeden moment musíte také skončit. Popravdě se mi to ale ještě pořádně nepovedlo a přijde mi to velmi náročné i z hlediska ukončení dynamiky přesně v cílové kompozici.

Co se délky záběru týče, tak doporučení pro dynamické záběry je 3 vteřiny statika, pak pohyb kamerou a zase 3 vteřiny statika. To celé je jeden záběr. Statický záběr má mít délku cca 6 až 10 vteřin. Já jsem si zkoušel natáčet dynamické záběry 6 vt. pak pohyb kamerou a zase 6 vteřin. Dělal jsem to z toho důvodu, že jsem se pak chystal video stříhat. Takže v některých případech jsem použil dynamiku a statický úvod a závěr jsem jen zkrátil, a když mi dynamika nevyhovovala, tak jsem si z toho vzal ten úvod a závěr a ve výsledném videu je použil jako klasické statické záběry.

V jednom případě se mi dynamický záběr většinou líbí. Jde o tzv. odhalení scény. Dělá se to tak, že máte přitaženo na nějaký objekt, začnete nahrávat a pomalu oddalujete až ukážete celé prostředí, kde se děj odehrává. Velmi efektní je to právě v horách, kdy máte přes celý záběr např. člověka a pak oddalujete až je ten človíček úplně miniaturní a kolem jsou ty ohromné hory. Tím krásně zdůrazníte impozantnost hor a poukážete ne “malost” člověka proti nim.

Také mi došlo, proč se má používat do výsledného videa jenom málo dynamických záběrů. Když totiž např. na vyhlídce natočíte panorama, co ještě chcete točit na tom samém místě. Když natočíte druhé panorama, bude asi dost podobné. Je to jen jeden z důvodů, proč používat jen málo dynamiky, ale něco na tom je. Doma jsem totiž zjistil, že mám spoustu dynamických záběrů, které mají jiný úvod a závěr (jiné kompozice), ale ten prostředek je téměř stejný (okolo nás byly pořád ty stejné kopce) a celé záběry pak vypadaly velmi podobně, takže jsem pak stejně vybral jen jeden z nich.

I když máte povedené dynamické záběry a spojíte je za sebe, stejně to působí tak nějak uspěchaně, nedodělaně. Těžko se to popisuje. Proto jsem vytvořil dvě videa. Jedno s několika dynamickými záběry, které jsem pospojoval vždy přes jeden statický záběr, takže výsledná struktura je: statika, dynamika, statika, dynamika, … Když jsem totiž nechal jenom dynamické záběry, tak to vypadalo úplně otřesně, ale ani takto namíchané se statikou  to není nic moc. Podívejte se sami

Druhé video je obsahově velmi podobné ale je točeno čistě staticky. Sami se rozhodněte, co na vás působí lépe.

Závěry

Podtrženo a sečteno, natočit kvalitní dynamické záběry je po všech stránkách mnohem náročnější než točit ty statické. Přijde mi tedy naprosto přirozené se nejdříve učit dělat ty jednodušší (statické) a teprve pak ty složitější (dynamické).

Také jsem si ověřil, že příliš mnoho dynamických záběrů ve videu škodí, i když jsou povedené. Určitě existují důvody, proč zahrnout do videa nebo filmu velké množství dynamických záběrů. Stačí se podívat na film “Záhada Blair Witch” tam je dynamika opravdu hojně. Je v tom ale záměr. Potřebovali navodit atmosféru strachu, nervozity a paniky. Otázka je, jestli to potřebujete ve svých videích i vy.

Ještě vypíchnu některé hlavní poznatky z tohoto experimentu:

  • Spěchem a netrpělivostí se připravujete o krásné záběry a ještě se pravděpodobně rozčílíte :-)
  • Je mnohem jednodušší točit dynamické záběry, ve kterých nejsou pohyblivé subjekty (lidé). Pro učení je to lepší.
  • Pokud točíte lidi, tak je jednodušší začít u nich a pak se otočit jinam než obráceně.
  • Nájezd a odjezd mi připadají jednodušší na realizaci než otočení.
  • Pro otočení potřebujete mnohem kvalitnější stativ než pro nájezd, odjezd. Pro statiku stačí obyčejný levný stativ.
  • Při natáčení z ruky je otočení mnohem obtížnější na udržení stability obrazu než nájezd a odjezd. Statika je nejjednodušší.
  • Používat monopod (nebo si udělat monopod z klasického stativu) je způsob, jak lze natočit relativně stabilní dynamiku bez nákupu drahého kvalitního stativu).
  • Kombinovat více druhů dynamických záběrů vypadá opravdu velmi špatně.
  • Pokud plánujete následně video stříhat, vyzkoušejte točit dynamiku stylem: 6 vt. pohyb 6 vt. Pak se můžete rozhodnout, jestli použijete jen statické části nebo celou dynamiku.
  • Je zbytečné točit více dynamických záběrů (otočení) z jednoho místa, jsou pak všechny velmi podobné.
  • Spojit dynamické záběry čistě za sebou vypadá ve výsledku špatně, chaoticky až nepříjemně. Při spojení přes statické záběry je to lepší, ale stále to není ono.

Závěr pro mě: Statika má přednost. Výsledek se mi líbí víc :-)

Podklady pro vás

Teď vám ještě napíšu, jak si můžete podobný pokus vyzkoušet i vy. Co k tomu potřebujete nebo naopak nepotřebujete. Vřele to doporučuji, protože vlastní zážitek je mnohem lepší, než si o tom sedmdesátkrát přečíst poučku.

Co potřebujete:

  • Kameru / foťák – vemte, co máte.
  • Pokud máte stativ, tak ho berte. Pokud ne, zvažte jeho zapůjčení, ale i bez stativu vám to něco dá.

Co konkrétně zorganizovat

  • Uspořádejte nějaký výlet, procházku nebo aktivitu.
  • Zajistěte, aby tam bylo i několik vašich přátel. Někdo, kdo bude ochotný se nechat natáčet. Ať jich je více než jeden, aby byli ve vzájemných interakcích. Když bude na všech záběrech jedna postava, která na vás znuděně kouká, protože na vás pořád čeká, tak to nebude mít ten správný efekt.
  • Doporučuji přírodu, ale dokážu si představit, že to lze uskutečnit i např. ve městě.
  • Půldenní výlet (3 až 4 hodiny) by měl bohatě stačit na pořízení dostatečného materiálu.

Jak to realizovat

  • Alespoň lehce si před akcí promyslete, co chcete natočit. Např. Procházka historickým centrem a pak návštěva Petřínské rozhledny.
  • Točte vždy jednu věc dvěma způsoby. Nejdříve dynamicky a následně staticky. Když nestihnete obojí, netrapte se a natočte staticky podobný záběr. Účel to také splní.
  • Zkoušejte využívat stativ jak jen to půjde.
  • Zkuste si to i z ruky (bez stativu)
  • Natočte několik záběrů bez lidí (pokud to půjde)
  • Natočte několik záběrů, kde budou mít hlavní roli lidé
  • Vyzkoušejte si otočení i nájezd/odjezd
  • Natočte odhalení scény

Jak to zpracovat

  • Sestříhejte si tři krátká videa (cca minuta a půl každé bude stačit)
    • z dynamických záběrů
    • statika střídá dynamiku: stat., dyn., stat., …
    • čistě ze statických záběrů
  • Pokud z nějakého důvodu nemůžete video stříhat, tak tímto způsobem (viz. bod výše) musíte video již točit.
  • Hotová videa si prohlédněte.

Odpovězte si na otázky

  • Které záběry se vám dělaly nejsnáze?
  • Které záběry se vám nejvíce líbí?
  • Které video je celkově nejhezčí?